Psychologie, terapie, zdraví životní styl, duchovno

Reiki je forma alternativní medicíny, vyvinutá v roce 1922 japonským budhistou Mikao Usuim. Metoda vycházeí z východních filozofií. Za zemi původu Reiki se uvádí Japonsko a jako zakladatel/objevitel/popularizátor je uváděn Mikao Usui. Podle The Skeptic's Dictionary Usui po několika dnech půstu začal halucinovat a během toho mu byl zjeven "klíč k léčení". Skutečný počátek Reiki vysledovat patrně nelze, a to z toho důvodu, že jsou zde podobnosti s ještě staršími metodami. Příznivci této metody někdy zastávají postoj, že Mikao Usui pouze znovuobjevil již dávno existující techniku, proto hovoří o metodě staré tisíce let. Doložit však lze pouze to, že reiki se jako samostatná metoda alternativní medicíny objevila s Mikao Usuim na počátku 20. století a na starší léčebné metody pouze nepřímo volně navazuje. Metoda předpokládá existenci vitální energie Reiki v těle zejména člověka, existenci příslušných energetických center čaker a drah (meridiánů), kterými může tato energie proudit. Pokud jsou čakry vyrovnané a v meridiánech proudí energie bez překážek, člověk je zdravý a vitální. Reiki předpokládá také existenci aury jako duchovního pole lidského těla, které s tímto energetickým prouděním souvisí.

Etika (z řeckého ethos – mrav), nebo též teorie morálky je filozofickou disciplínou, která se zabývá zkoumáním mravní dimenze skutečnosti. Etika zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Etika je disciplínou praktické filozofie. Etika se zabývá teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle. Hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla. Na rozdíl od morálky, která je blíže konkrétním pravidlům, se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, popř. usiluje morálku zdůvodnit. Etika se dále dělí na další disciplíny: e. analytická, e. autonomní, e. deontologická, e. environmentální, e. evoluční, e. feministická, e. heteronomní, e. individuální, žurnalistická etika, bioetika atd

Psychologie (z řeckého ψυχή (psyché) = duše, duch, dech a -λογία (-logia) = věda, výzkum, nauka) je věda, která studuje lidské chování, mentální procesy[1] a tělesné dění[2] včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí (souhrnně označované jako psychika) a snaží se je popsat, vysvětlit a predikovat. Cílem psychologie je také získané poznatky využít ke zvýšení lidské spokojenosti a zdraví, prostřednictvím psychoterapie jich lze navíc využít i k léčebným účelům. Člověk, zabývající se psychologií výzkumně i prakticky, bývá označován jako psycholog, člověk provádějící psychoterapii je psychoterapeut (v běžné řeči bývají tyto pojmy směšovány). 

Meditace Ka je prastará technika pro obnovení a dobíjení energetického těla Ka (biopole člověka). Pravidelným cvičením lze dosáhnout vynikajících výsledků. V dávném Egyptě toto učení o energetické struktuře člověka a "dobíjení" biopole předával lidem Imhotep. Meditace Ka přináší nejen okamžitý nárůst energie a pocit celistvosti, rovnováhy a síly, v celkovém důsledku, při pravidelném cvičení, obnovuje imunitu a vnitřní zdroje organizmu. Meditace Ka je zcela univerzální, obnovuje zdraví a je velmi efektivní při léčení různých onemocnění. Meditace Ka pomáhá jak při chronických onemocněních, tak při poúrazových stavech, celkem efektivně pomáhá při dětské cerebrální paréze. Dále velmi dobře pomáhá při hypertonii, hypotonii, napomáhá efektivnímu obnovení organismu po mrtvici, infarktu, protože se normalizuje také funkce cév. Ale nejdůležitější je to, že velmi dobře regeneruje imunitu člověka, odebírá přebytečné napětí a obnovuje síly.

Sebepoškozování může být i přechodné, respektive jednorázové, ale to nemusí být nutně spojeno s psychickým stavem úzkosti a neschopností zvládat problémy.

Jedním častým příkladem jsou obtíže se sluchem, kdy autistický člověk může mít potíže slyšet a rozumět ostatním v hlučném prostředí, například ve větším davu na oslavách. Pokud s někým mluvíme v hlučnějším prostředí, vnímáme řeč směřovanou k nám jako hlasitější (díky neverbální komunikaci), ačkoliv tomu tak není. Tento jev je známý jako fenomén koktejlové party a u autistů je zjevně narušen.

Příčiny autismu jsou neznámé, většinou se má za to, že za poruchami autistického spektra patrně stojí kombinace genetických předpokladů a dalších rizikových faktorů jako je zátěž životního prostředí látkami nepříznivými pro lidský organismus apod., některé studie popisují souvislosti mezi výskytem autismu a destabilizace nezralého imunitního systému během prvních dvou let života (např. prudké infekční onemocnění nebo intoxikace organismu), velmi kontroverzní je spojení s očkováním (např. Delong popisuje retrospektivní analýzu, ve které zjistil pozitivní korelaci autismu a očkování), podobné typy studií jsou však vesměs hodnoceny jako slabé z hlediska vypovídací hodnoty.